LOGIN
MEDIÁLNI PARTNERI
SME
Rádio_FM
kinema.sk
festivaly.sk
jetotak.sk
.týždeň
PARTNERI FESTIVALU
Visegrad Fund
International Film Festival Bratislava
Maďarskú inštitút
Kimuak
the one minutes
the one minutes Jr.
Stranger Festival
One Minute Film & Video Festival Aarau
FILMINUTE London
VideominutoPop Firenze
pravda Vilnus
ONE MINUTE Toronto
early melons
Stanica
Anča Fest
1. slovenská filmová databáza
Institut FranÁais
La femis
La femis

Kakaová díra

rozhlasová hra pre jeden hlas a s pesničkami


1. Predohra

Hlas:
Bylo – nebylo, na zelené louce, kousek od tmavýho lesa, tam kde slunce chodí brzo spát, tam kde se měsíc houpe na nebeských peřinách, bydlela malá zelená moucha. Moucha bydlela na hovínku, které na louce vykakal malý Pepíček, když šel s maminkou na borůvky. Mouše se v hovínku hodně líbilo, udělala si do nej dírku. Když v noci zatreštil tuhej mráz, zalezla si do dírky, aby se ukryla před divokou zimou. Hovínko však nesloužilo mouše jenom jako ůkryt před třeskoucím mrazem, ale také jako zdroj bílkovin, vitamínů a uhlohydrátů. Mouše velice chutnalo a také jej po kousíčkách pomaly papala.
A aby svímu hovínku dokázala svůj vděk, sbírala pro nej na louce polní kvítí, levandulu, mateřidoušku i listy šeříku smetanového...
...a hovínko mělo z mouchy radost a boptnalo do plné krásy.

2. Pieseň o sne malej mouchy

Já jsem moucha zelená (…zelená)
v hovínku po kolena pořád jen sním,
že se proměním.
Jednou v třpitu měsíce (…měsíce)
vplyvem kouzelný palice (…palice)
vím, v motýlka se proměním.
Já jsem moucha zelená (…zelená)
v hovínku po kolená pořád jen sním,
že se proměním.


Hlas:
Jednoho dne, když moucha seděla na hovínku a snila o své proměne na barevného motýlka, kde se vzal, tu se vzal, na louce kousek od tmavýho lesa se spod placatýcho kamenu vykoulel velkej Hovnivál Bureš.
Hovnivála Bureše nemněli na zelené louce příliš rádi. Pořád se jenom vytahoval a všem kamarádům, kteří na zelené louce žili, pořád všechno bral a jenom se hádal a hádal.
Hovnivál Bureš byl velkej tvrdohlavej bručoun. Když si něco zamanul, musel to mít. A teď si vzal do hlavy, že vezme mouše její hovínko!

3. Pieseň hovnivála Bureše

Já jsem velkej hovnivál,
hovínka ty já rád jím,
zůstane se mnou a ja s ním,
hovínko si odkoulím.
Ó, apropó, dětičky,
nepapejte třešničky,
hovínko pak není k sežrání,
obsahuje pecičky.
Já jsem velkej hovnívál,
hovínka, ty já rád jím,
zůstane se mnou a já s ním,
hovínko si odkoulím.


Hlas:
„Co tě sem přívádí, Bureši?“ – zeptala se moucha tlustého hovnivála.
„Přišel sem si pro své hovínko!“ – řekl hovnivál – „Tak mi ho dej, ať si ho můžu odkoulet do svýho domečku!“
„Moje hovínko?“ – řechtala udivená moucha. „Nemůžeš mi vzít moje hovínko! Kde budu potom bydlet? A co budu jíst?“
„To nevím.“ – řekl hovnivál Bureš, z kapsy vytáhnul skládací metr a začal hovínko meřit ze všech stran. To aby vědel, jakou kuličku si z nej má udělat.
„Počkej Bureši!“
„Co chceš ty otravná moucho?“ – bručounsky odpovědel hovnivál Bureš.
„Zmiz mi z cesty!“ A kopnul do zelené mouchy tak, až spadla z hovínka a odřela si prdílku.
„Já si to teď odměrím, jestli se mi hovínko vejde do domečku. I ty by si mi mohla pomoct. Neseď tam jako knedl a pojď se zapřáhnout, převalíme hovínko na druhou stranu!“
Moucha byla velice nešťastná. Takhle přijít o své hovínko! A když už to vypadalo, že jí nikdo nepomůže, z rákosí nedalekého rybníčku přiletel čmeláček Obrfous.


4. Pieseň čmeláčka Obrfouse

Čmeláčku nešťastný z úle tě vyhnali,
nabouchals královnu, teď letíš do dáli.
Interupční zákon napoví, že je život občas takový,
v cyklu lunárního měsíce bude z včelky březí samice.
Je hodně čmeláčků, co najdou včelku svou,
spermem jí napustí a potom odlétnou.
Odlétnou do dáli, svou včelku opustí,
najdou si jiný hmyz, mrouskaj s ním ve šustí.
Interupční zákon napoví, že je život občas takový,
V cyklu lunárního měsíce bude z včelky březí samice.


Hlas:
„Co pak to děláte kamarádi?“ – zeptal se čmeláček Obrfous.
„Měrím si hovínko, které si chci vzít do svého domečku.“– řekl hovnivál Bureš a skládacím metrem odehnal zelenou mouchu stranou:„Heš moucho.“
Moucha se pustila do breku. Sedla si na stebélko trávy a slzy se jí kouleli jedna za druhou.
„Pročpak pláčeš, moucho?“ – přiběhl k mouše Obrfous.
„Bureš mi vzal hovínko, v kterém jsem bydlela.“ – postežovala si moucha.
„Je to pravda Bureši?“ – nazlobene se zeptal čmeláček.
„Tohle hovínko je moje!“ – řekl Bureš – „Vykakal ho Pepíček, když šel s maminkou na borůvky. Šel jsem si domů pro metr a než jsem se vrátil, už v něm bydlela tahleta moucha. Obsadila mi mé hovínko a teď mi tady ješte překáží v práci.“
„To není pravda!“ – bránila se moucha. – . „Sedela sem zde v trávě. Byl hezký den. A pak přiběhl Pepíček, sundal si kalhotky a vykakal hovínko. Já jsem ho objevila jako první. Je moje!“
„Tak dost, nehádejte se!“ – řekl čmeláček Obrfous.
„Támhle za rybníkem, v rákosi, jsem onehdá našel docela roztomilou Kakaovou díru. Jestli mi ji pomůžete přitáhnout na louku, vykaká vam tolik hovínek, kolik si jen budete přát, kamarádi. Tak kdo mi pomůže?“
„Já pomůžu!“ – nabídla se moucha.
„Je-li to pravda, co říkáš, pak já jdu taky!“– nenechal se prosit hovnivál Bureš.
A jelikož se naši kamarádi tak pěkne dohodli, nebylo na co čekat. Mohli v klidu vyrazit. A tak šli.


5. Medzihra

Hlas:
Přešli asi pět metrů a čmeláčk Orfous zavelil: „Stát! Támhle v rákosí, vidíte? Zavoláme jí ven, ať jde s náma.“
A tak hovnivál Bureš podešel k rákosí a mocne zavolal:
„Vyjdi ven, Kakaová díro, potřebujeme abys nám nakakala hovínka!“ Jenže Kakaová díra nic.
K rákosí prišla moucha:
„Díro, Dírečko, slišíš nás? Pojď ven. Potřebujeme, aby si nám nakakala hovínka. Pojď!“ Ale Kakaová díra nic. Jako by tam ani nebyla.
„Musíme ji zaspívat písničku, aby vědela, že sme její kamarádi. Možná je polekaná. Bojí se nás.“ – řekl čmeláček Obrfous.
„No jo!“ – zamyslel se Bureš – „Ale jakou písničku ji zaspíváme?“
„Zaspívame jí písničku o kakaový Díře.“ – řekl Obrfous.
„Jo, jo, jo!“ – souhlasila moucha.
„Tak tedy o kakaové díře v Cdur!“ – rázne zavelil Bureš a písnička se začala.


6. Pieseň o Kakaovej díře

My máme kakaovou díru, kakaová díra je kus!
My máme kakaovou díru, kakaová díra je blues!


Hlas:
Když kamarádi dospívali písničku v křoví se něco hnulo. „Dekuji za písničku, kamarádi!“– ozvala se kakaová díra.
Půjdeš niní s náma? – zeptal se hovnivál Bureš.
Půjdu! A ráda! – odpovědela Kakaová díra z křoví.
A než bys řekl švec, byla díra venku. Opravdická kakaová díra, takovou moucha ješte nevidela. Ani se nestačila divit. A čmeláček Obrfous se jen spokojene usmíval.
„Tak co díro? Vykakáš nám hovínka?“ – zeptal se Bureš.
„Ráda bych“, - povzdechla díra – „ale nejde mi kakat. Zašla sem si do křoví, že se vykakám, ale nejde to. Asi jsem se zapekla.“
„No jo, jenže co teď budeme delat?“ – zeptala se moucha.
„To tedy nevím.“ – řekl hovnivál Bureš a sedl si na na stebélko trávy.
Čmeláček Obrfous se zachmuřil: „Musíme něco vymyslet kamarádi. Kakaová díra je asi nemocná. Budeme ji muset sehnat lék.“ „Možná by ji pomohla lékořice, co jsem si za ůplňku nasbírala.“ – řekla moucha.
Ale kakaová díra se zatřásla a řekla: „Né, lékořici, né. Jedla jsem lékořicové cukrátka a ty mě takhle zapekli!“ „A co kdyby si si skusila upšouknout, díro!“ – ozval se čmeláček.
„Nejde mi, skoušela jsem!“
„Tak skus ještě, možná ti už půjde.“ – řekl Bureš.
Díra se napřáhla, zrudla, ale nic. Ať dělala, co dělala, upšouknout si nemohla.
„Nic?“ – zeptal jse čmelák.
„Nic.“ – odpovědela díra.
Burešovi to bylo divné, kdyby záleželo na nem, k upšouknutí by ho nemuseli prosit. Pšoukal pořád.
Moucha si povzdechla: „Ach, co budeme dělat?“
A když už to vypadalo, že je všechno stracené, čmeláček Obrfous, jelikož byl velkej koumák, přišel s ohromním nápadem.
„Támhle na zemi leží pírko, co kdybychom díru poškádlili a možná se upšoukne a vykaká pro nás hovínko?“
„To je skvělí nápad!“ – poskočila radostí moucha. A Burešovi nebylo víc co říkat. Vstal ze zemně a běžel pro pírko.
Díra smutně koukala, tolik si přála, aby jí kamarádi pomohli.
Bureš přinesl pírko, poškádlil kakavou díru nejjemnejším chloupkem a co se nestalo? Díra se upšoukla a vykakala hovínko.
A né jedno! Kakala po celé louce, jedno hovínko za druhým.
A kamarádi se tešili, a moucha se smála a Bureš měřil svým metrem...
...a čmeláček Obrfous? Ten byl rád, že zase jednou mohl svým přátelům pomoct. Od toho tady čmeláčci přece sou.

7. Dohra



KONIEC


Juraj Šlauka


Komentáre

laspadianta

9.8.2007
duro je skvely scenarista a ma velky talent.drzim mu palce.